Podivné pravomoce této společnosti vzbuzují emoce snad v každém z nás. Už jen to, že za každý disk, medium, prostě jakékoliv zálohovací zařízení, zaplatí člověk při koupi určité procento z ceny, ale pak musí k takové záloze mít originální nahrávku, vede k zamyšlení, k čemu pak taková záloha dat je. Že prý pro případ poškození originálního nosiče. Dobře, ale co když si tento originální nosič poškodím tak, že je již bez užitku? Co když jej ztratím? Musím pak zlikvidovat i kopii, jelikož se již původní nahrávkou nemohu prokázat?

Absurdní třešničkou, která zapříčinila napsání tohoto krátkého textu, byl pro mě tento článek. Zajímalo by mě, koho v případě zpívané hymny, kterou pějí např. i fanoušci na MS v ledním hokeji (a nejsem si vědom, že tam by se OSA ozvala), chrání. J. K. Tyla? F. Škroupa? Oba? Sami sebe?

Možná se dočkáme toho, že budeme muset OSA platit za zpívání u ohně, za oslavu narozenin či svateb, nakonec i za popěvky ve sprše… Co hudba v autě? Je možné si stáhnout okénko bez toho, aniž bychom museli vypnout autorádio? Protože tím by se tato hudební produkce stala veřejnou a my bychom tím porušili autorská práva.

Zajímavý web, který se touto problematikou zabývá více, najdete na následujícím odkazu: http://www.osa-dekujem.cz/.